de la Mejika

V květomluvě Krokus znamená radost.  O radost se má člověk podělit, a tak tedy posílám dnešní radost do světa i vám :)

 

 

 

  Procházím se k večeru naší zahradou a společnost mi dělá náš věrný pes Jack. Jdeme spolu pomalu, jen co noha nohu mine, jako by věděl, že dnes se mi chodí s obtížemi. Zvířata jsou vnímavější než lidé, vědí daleko víc, než si my lidé myslíme.   Sluníčko dnes nesměle vystrkovalo své paprsky a tak se ještě chvíli, než půjde spát, vyhříváme. Je moc milé pozorovat přírodu jak se probouzí ze zimního spánku.   Vracíme se spolu do domku pro foťák, aby jsme mohli zachytit jedny z prvních květů, jež na nás vykukují a těšíme se na další, které přijdou. Talovíny Krokusy

 Už aby přišel čas rozkvetlých květin, čas sluníčka a tepla.   Já vím, ještě si musíme chvíli počkat, ale na papíru si tento čas můžeme přivolat i v chladných mlhavých dnech.  Snad tedy potěší i vás a přinese můj obrázek teplo i k vám domů.

 Přeji hezký zbytek víkendu s namalovaným obrázkem č.7.

 Mějte hezký nadcházející víkend. Ať už ho prožijete venku, nebo doma, hlavně ho prožijte s těmi, které máte rádi 💗

  Venku je plno sněhu, stále mrzne a ptáčci se slétají k nám na krmítko. Je to každodenní fajn pohled dívat se, jak sedí na větvích smrku před oknem a přelétávají pro něco dobrého do zobáčku.    Nezapomínejte ani vy pravidelně krmit, odměnou vám bude veselá ptačí společnost :) a ještě jedna fotka od mého Honzíka   

 Dnes jsem barvičky odložila stranou a přišla na řadu jen tužka.

  Venku je pořádná zima, stále padá sníh a mrazy jsou hluboko pod nulou. Možná právě proto jsem dnes nakreslila malou letní louku, která alespoň při pohledu na obrázek zahřeje.   Doufám, že zahřeje i vás :)

  Při prochlížení archivu v mém noťasu jsem se vrátila o 3 roky zpátky do složky s názvem "365", do které jsem poctivě den co den, po celý rok přidávala fotku, kterou jsem nafotila. Spolu se mnou do tohoto projektu šel i můj Honzík, a tak nám vznikla spousta zajímavých fotografií.   Tak mě tak napadlo udělat letos také třistašedesátpětku, ale malovanou.    Tuším, že to bude velké sousto udělat 365 obrázků za rok, ale za pokus to stojí. Dnes tedy vznikl obrázek číslo 1. 

  A máme tu leden, rok utekl jako voda.   Připadá mi, že dny utíkají nějak rychleji než když jsme byli malé děti. To nekonečné čekání na prázdniny, na pátky, kdy konečně ve škole zazvonilo a my měli dva dny volna, nebo na vánoce kdy jsme se nemohli dočkat stromečku a ježíška.   Postupem času, tak jak člověk stárne, se těšení a čekání mění. My se s Honzíkem touto dobou už vždy těšíme na jaro. Čekání nám někdy přijde dlouhé, moc dlouhé a tak si to čekání krátíme různě. Já opět se štětcem v ruce :)  Moc se těšíme, až vysvitne slunce a rozkvetou první květy na naší zahradě.

 Dnes vám dám nahlédnout do naší "malovací kuchyně", kterou jsme pojmenovali Ateliér pod pergolou. Pokud je totiž hezké počasí, trávíme tvořivý čas na dvorku právě tam, pod pergolou, obklopeni spoustou kytek, které máme prostě všude :)    Malování na úly mě moc baví a mám v této činnosti velikou podporu u mého muže Honzíka. Jsme prostě taková ta správná dvojka, co se vždy doplňuje.