de la Mejika

Na Instagramu se rozeběhla zajímavá výzva od Jitky Zajíčkové. Každý týden po dobu 10ti týdnů se maluje jiné zadání. Přijde mi to jako fajn nápad na procvičování kreseb.
  Jsem sice začátečník, barvičky se snažím používat s citem a se štětcem se teprve začínáme kamarádit, ale nedá mi to, abych nezkoušela techniku akvarelu dál a dál.
  Každý týden se těším jaký bude úkol a taky jak se s ním poperu, tak mi držte pěsti, ať všechny úkoly zvládnu :)

První úkol je použít pouze modrou barvu a vyzkoušet míchání jejich odstínů.



Druhý týden je úkol namíchat si z modré a žluté svoje odstíny zelené...


V třetím týdnu přišla na řadu fialová, kterou jsem namíchala z modré a červené barvy. Míchání barviček je úžasný proces s kterým se seznamuji moc ráda ....




  Pustila jsem se ještě i do druhé vyhlášenévýzvy, kterou zahájila již v lednu Ela Akvarela a na kterou jsem přišla až nyní.
  Každý týden připraví Ela jeden obrázek a kdo chce a má chuť malovat, může se do toho pustit...takže téma zní...Hyacint…

S blížícími se kulatými narozeninami mé kamarádky bylo přání vytvořit lapač jako dárek. Barva měla být růžová, použila jsem tedy strarorůžovou přízi, z které jsem uháčkovala střed a zbytek lapače doplnila stužkami, pírky, korálky a krajkou, tak snad udělá radost a splní očekávání...:)

Často s mým Honzíkem vzpomínáme na naše návraty dolů "domů" do Rumunska. Není pomalu dne, kdybychom si nevzpomněli na naše tamní přátele, na krajinu, kterou tam máme moc rádi, na ptáky, kteří nás celou cestu vždy doprovázejí, na rostliny, které se nám ukazují v celé své kvetoucí kráse, na zvířata, na lidi které potkáváme .... naše cesty jsou vždy bohaté na zážitky, které si uchováváme.
   Vracím se tedy dnes znovu a otevírám počítač se složkou Rumunsko, myslím, že je čas se trochu podělit o pár fotografií ...

Poslední prosincový týden jsme s Honzíkem strávili toulkami po Maďarsku s foťákami v ruce, kdy nám počasí krásně přálo. Sice bylo mrazivo, větrno, ale sluníčko na nás vykukovalo po celé dny, které jsme tam mohli strávit.

   A že jsme měli oči otevřené, viděli jsme leccos...pasoucí se veliká stáda srnek i dančího, orla jak se snažil ulovit k obědu kachnu, poskakující červenku po keři blizoučko nás, nebo drozda kvíčalu co se ládoval šípky kousek u silnice.

   Vše jsme do fotoaparátu nezachytili, ale myslím, že to vůbec nevadí. Viděli jsme to, prožili jsme to a je moc fajn být všeho součástí.

   Moc vám všem v tom novém roce 2020 přeji, ať máte oči stále otevřené a ať máte vždy po boku toho správného parťáka pro život.
   Marie - Mejika
vahadlová studna 


orel mezi kachnami


srnčí na pastvě ... v pozadí je vidět Bratislavský hrad


malé domky v předzahrádce

Dnes jsme pro vás s Honzíkem připravili zdravou dobrotu z našich domácích zásob.
Med s ořechy, nebo také ořechy v medu, jak si kdo přeje :)
Tohle zdravé mlsání je z našeho lesního medu, od našich šumavských včeliček a s ořechy ze zahrady.
Kdo by chtěl touto dobrotou potěšit sebe, nebo někoho blízkého napiště si, lze u nás objednat...jen pozor, je to vysoce návyková dobrota :)))

Konečně začalo pořádně pršet. Už bylo na čase, déšť nás míjel pomalu celé dva měsíce a vše co bylo zelené začalo přeměňovat barvu do žlutava.   Všechnu dešťovou vodu co se nám podařilo nasbírat jsme vyčerpali a se strachem jsme marně nakukovali do dna nádrží.   Nyní už jsou opět plné a třeba se do zahrady vrátí i zelená barva :)