de la Mejika

  Na podzim jsme s Honzíkem vyrazili za našimi oblíbenými jeřáby. Je to vždy neskutečná podívaná na kterou se celý rok těšíme.    Vidět a slyšet na vlastní oči tisíce těchto ptáků pohromadě je zážitek, který vám  utkví v paměti už napořád a budete se chtít za nimi vracet a sdílet alespoň malý čas v jejich blízkosti.    Přikládám tedy alespoň pár fotografií jako vzpomínku na nádherně strávený čas.

Jedna malá novinka od nás. Keramický lapač snů s peříčky v pastelových barvách.

  Na otevírání pece se s Honzíkem vždy oba těšíme. Je s tím spojená i trocha obavy zda si vše pěkně sedlo. Tím myslím hlína, glazura, teplota atd., protože i tohle někdy pokloubit může být problém. Dnešní pec nám ale opět udělala radost.

  Je víkend a skládáme s Honzíkem opět věci do pece. Je to vždy trošku dilema :) co dolů, co na další plát, co k sobě, co na sebe a co se naopak dotýkat nesmí. Pak zavřít pec, pohladit ji a poprosit, ať se vše vypálí k radosti. Tak takhle to vypadá, když se dělá keramika s láskou❤️ a to u nás prostě ani jinak nejde. 🍀

Andílek jak zvoneček - proč ne, kdo by si rád nezacinkal...třeba jen tak, nebo pro štěstí, však zvuk cinkající keramiky je nezaměnitelný a příjemný...tak cink. cink všem dobrým lidem :)  

 Andělé - tyto kouzelné bytosti dělám opravdu moc ráda. Odráží se v nich dobro, láska a ochrana zároveň.

   Čas světýlek, tak by se dal nazvat dnešní příspěvek, v kterém jsou vyfocené keramické lucerny. Jejich tvorba mě bavila, protože už při tvarování hlíny jsem se těšila na to, až do nich dáme svíčku a budou našimi tichými společníky při dlouhých zimních večerech.