de la Mejika

Začalo to nevinně...z malých kresbiček na papír, kresbou na úl. Nejprve pro radost jeden, aby se u nás včelkám líbilo, pak druhý, třetí...a teď už budou zdobit úly i jiná stanoviště než ta naše.  Mám radost, že se mé malůvky líbí nejen včelkám, ale i včelařům, kteří přišli s prosbou o mnou malované úly, a tak můžu dál popouštět uzdu své fantazii a dělat včelám barevný domov a včelařům radost.

lidově též zvaný sluníčko, nebo slunovrat.

  Tahle rostlinka je mi milá jak barvou, tak svým květem, který mi připomíná sluníčko na nebi. Má spoustu okvětních lístků, které dohromady dávají jeden květ jež svou barvou září už na dálku.
  Když tyto květy natrhám společně třeba s diviznou, dám do skleněné konvičky a zaliji horkou vodou mám úžasný čaj, který navíc i hezky vypadá a zvláštně příjemně voní. Rozvoní naší malou útulnou kuchyňku a moc hezky se nám u něj povídá.

  Z měsíčku si můžete připravit nejen čaj, který je vhodný při jaterních chorobách, při žloutence, při gynekologických zánětech, ale třeba i mast, která zase pomáhá léčit špatně se hojící rány, záněty žil, bércové vředy, omrzliny a nebo rozprasklané paty. Vyrobit si můžete i tinkturu, kterou využijete na pohmožděniny, výrony, proleženiny, nebo otoky.

Odvar z měsíčku si připravíme takto:
1 čajovou lžičku měsíčku dáme do 150 ml vody a necháme krátce přejít varem. Scedíme a užíváme 2x denně.

Měsíčková mast
2 plné hrsti nakráj…

S příchodem jarních vykvetlých pampelišek se nám krásně zamodralo v trávě. Mezi jejich žlutými květy, které připomínají rozzářené sluníčko se objevila spousta modrofialových drobných kvítků.
 Tyto rostliny nevyrůstají do žádné výšky jako třeba sousedky pampelišky, ale hezky se plazí při zemi. Jejich drobné lístky pokrývají půdu a kvítky se s ránem rozvíjejí a k večeru nebo za špatného počasí opět přivírají k sobě, jako by se tím chránili a mohli nám dělat delší radost.
 Tato trvalka, kterou by mohl někdo považovat za plevel se jmenuje popenec břečťanovitý a je to velmi užitečná bylinka, která ráda roste v zahradách, v lužních lesích, v křovinách, na loukách a stráních, podél cest a leckde za zdmi, na slunci i v místech stinných.
  Je to bylinka aromatické vůně a nahořklé chuti a tudíž má svíravou moc. Používá se jí k tlumení průjmů, ke zlepšení trávení a celkové podpoře látkové výměny. Působí také silně protizánětlivě v dýchacím, trávícím a vyměšovacím ústrojí. Pomáhá v detoxikaci j…

Máme s Honzíkem volné sobotní odpoledne, počasí i má chřipka je tak trochu proti nám a tak spolu v klidu a spokojeně relaxujeme. Zatímco si Honzík třídí rybářinu jako jsou různé druhy háčků, voblerů a třpytek, tak já vytahuji štětce a barvičky a propadám kouzlu akvarelu, a tak na nás nenápadně a pomaloučku vykoukla z papíru kočka, možná je to naše Míňa, kdo ví...

Na Instagramu se rozeběhla zajímavá výzva od Jitky Zajíčkové. Každý týden po dobu 10ti týdnů se maluje jiné zadání. Přijde mi to jako fajn nápad na procvičování kreseb.   Jsem sice začátečník, barvičky se snažím používat s citem a se štětcem se teprve začínáme kamarádit, ale nedá mi to, abych nezkoušela techniku akvarelu dál a dál.   Každý týden se těším jaký bude úkol a taky jak se s ním poperu, tak mi držte pěsti, ať všechny úkoly zvládnu :)
První úkol je použít pouze modrou barvu a vyzkoušet míchání jejich odstínů.


Druhý týden je úkol namíchat si z modré a žluté svoje odstíny zelené...

V třetím týdnu přišla na řadu fialová, kterou jsem namíchala z modré a červené barvy. Míchání barviček je úžasný proces s kterým se seznamuji moc ráda ....



  Pustila jsem se ještě i do druhé vyhlášené výzvy, kterou zahájila již v lednu Ela Akvarela a na kterou jsem přišla až nyní.   Každý týden připraví Ela jeden obrázek a kdo chce a má chuť malovat, může se do toho pustit...takže téma zní...Hyacint... No…

S blížícími se kulatými narozeninami mé kamarádky bylo přání vytvořit lapač jako dárek. Barva měla být růžová, použila jsem tedy strarorůžovou přízi, z které jsem uháčkovala střed a zbytek lapače doplnila stužkami, pírky, korálky a krajkou, tak snad udělá radost a splní očekávání...:)

Často s mým Honzíkem vzpomínáme na naše návraty dolů "domů" do Rumunska. Není pomalu dne, kdybychom si nevzpomněli na naše tamní přátele, na krajinu, kterou tam máme moc rádi, na ptáky, kteří nás celou cestu vždy doprovázejí, na rostliny, které se nám ukazují v celé své kvetoucí kráse, na zvířata, na lidi které potkáváme .... naše cesty jsou vždy bohaté na zážitky, které si uchováváme.
   Vracím se tedy dnes znovu a otevírám počítač se složkou Rumunsko, myslím, že je čas se trochu podělit o pár fotografií ...